Lehké opevnění vz.37

Čs. opevnění 1935-1938 » Lehké opevnění vz.37

 

"Řopíky" měly zastavit nacistický útok

Lehké opevnění novějšího typu, vz.37.

 

   Československé lehké opevnění 1936-1938. Fenomén, který v historii čs. vojenství a v historickém pohledu znamená pojem pro asi většinu lidí, co se zajímají o problematiku novodobé fortifikace obecně a jistě pojem pro fanoušky tzv. "bungorologie". V komplexu mnoha typů a mnoha řešení čs. předválečného opevnění však zaujímá lehké opevnění své velmi významné místo. Nejen pro rozsáhlost jeho výstavby, ale zejména pro nezvyklé řešení, které nebylo pro malé pevnůstky menších typů fortifikace ve světě do té doby obvyklé. Jednalo se tzv. “Nový typ” lehkého opevnění (často nazýván i jako vz.37), který následoval po předešlém nepříliš osvědčeném typu lehkého opevnění tzv. "starého typu" (vz.36, viz. odkaz zde). Novější typ čs. lehkého opevnění nazývané lidově též jako "řopík".
 
   Tento nový typ byl vyprojektován na přelomu let 1936 a 1937 jako dokonalejší a kvalitnější náhrada za předešlý starší typ zmíněný výše. Toto nové lehké opevnění se začalo stavět na jaře 1937 a původně bylo určeno jako doplnění těžké pevnostní linie, kdy těžké opevnění bylo zpočátku plánováno podél většiny hranic tehdejšího Československa. Pro velmi vysokou finanční náročnost a nedostatečné kapacity byla výstavba těžkých objektů později omezena pouze na severní hranici s Německem, později plánovanou pro hranici s Rakouskem a z části s Maďarskem. Pro obranu zbylých hranic padlo rozhodnutí vybudovat souvislé linie lehkého opevnění tohoto nového typu. Tímto bylo položeno na "bedra" těchto malých pevnůstek bránění většiny hranic tehdejší ČSR (také hranic s Maďarskem, Rakouskem a plánováno i s Polskem). Lehké opevnění bylo výrazně méně náročné na výstavbu, vybavenost, finanční prostředky a čas. A to zejména s ohlédnutím na rychle se zhoršující mezinárodní situaci a velmi sílící ohrožení ze strany nacistického Německa v letech 1937-1938, kdy byla rychlost opevňování velmi žádoucí. Takto byly naplánované dlouhé, hluboké a rozsáhlé lehké pevnostní linie, které se do 30. září 1938 stihly přibližně ze dvou třetin vybetonovat. Podařilo se vybetonovat přibližně 9 000 objektů vz.37 z plánovaných 15 000. Avšak mnoho z těch devíti tisíc pevnůstek nebylo stavebně dokončeno a nebylo vybaveno, tzn. nezpůsobilé k plnému bojovému nasazení. To vše se prostě do mnichovského paktu nestihlo. Přesto se jich v bojovém stavu nacházelo k 30. září 1938 několik tisíc. Přesný počet však není znám a odhady dokončených a alespoň minimálně vybavených objektů se dnes velmi liší. Spíše lze dnes lépe odhadnout jednotlivé oblasti a úseky lehkých linií, které k boji v době mnichovské krize připraveny byly (uvedeno v obsahu jiného článku). Souhrně se dá zhruba říci, že české kraje na východ od řeky Vltavy, východní Čechy, ze severu i z jihu Morava a Slezko byly uzavřeny na hranicích z velké většiny bojeschopným lehkým a na severu i těžkým opevněním. Pevnostní obrana severních a západní Čech na tom byly o poznání hůře.
 
   Zásadním odlišením od většiny druhů lehké fortifikace v předválečné Evropě bylo řešení směru střelby na nepřítele. S ohledem na snížení zranitelnosti nepřátelskou dělostřeleckou palbou bylo u hlavního a nejčastěji stavěného typu (typ A) upuštěno od čelní střelby do předpolí, proti směru útoku nepřítele. Místo klasického řešení čelní palby bylo přistoupeno k vyprojektování nové lehké pevnůstky, která střelecky zasahovala nepřítele na úrovni bočních stěn, kde bylo na každé straně umístěno po jedné střílně pro kulometnou zbraň. Čelní stěna přivrácená k nepříteli, byla z velké většiny bez jakýchkoli otvorů a bez střílen. Tato stěna byla při betonáži hustě proložena masivní armaturou a vybetonována kvalitním a pevným betonem. Pro zvýšení účinku ochrany byl před čelní stěnou navršen sklad z lámaného kamene a přikrytý záhozem z hlíny. Mimo ochranného účinku umožňoval zához se zemním povrchem jeho zatravnění a tím maskování samotného pevnostního objektu.

 


 

 

 

Popis a komentář k fotografii: Na této ilustrační fotografii objekt lehkého opevnění z pevnostního areálu Slavonice. Nejčastěji stavěný typ A, tzn. s dvěma střílnami určené pro boční palbu, po jedné do každé strany. Na snímku levá boční střílna a z části zachycena i týlová strana pevnůstky se vstupem. Do fotografie ilustračne graficky červeně doplněné palebné vějíře zbraní pro boční palby. V levo-středové části fotografie je výrazně patrný navršený zához před objektem, který byl navršen před silnou čelní stěnou, vyplněn z lámaneho kamene uvnitř záhozu a pokryt zeminou. Tento zához zvyšoval ochranný účinek proti dělostřelbě nepřítele a prováděl se u všech typů lehkého opevnění vz.37. Jeho velikost a krytí záviselo na rozložení střílen i u jiných méně stavěných typů, kdy některé z nich měly palbu jedné zbraně také do předpolí, tzn. čelně proti směru útoku nepřítele.

 

 

 

 

  

 

Popis a komentář k fotografii: fotografie pořízena v současnosti, nedaleko Ostravy. Na fotografii část linie lehkého opevnění vz.37, kde jsou patrné dva pevnostní objekty v linii a třetí je skryt těsně za horizontem zemědělského pozemku. Do fotografie jsou pro ilustraci barevně dokresleny překrývající se palebné vějíře kulometných zbraní, které by v roce 1938 byly použity v případné obraně. Červené šipky označují předpokládaný směr útoku nepřítele. Z takto graficky doplněné fotografie je patrné, že útočící pěchota nebo tankové vojsko by se dostalo do křížové palvy obránců objektů na úrovni bočních střílen (grafické barevné vějíře na fotografii), mezi pevnůstkami. Právě z toho principu zasažení nepřítele boční palbou a minimální zranitelnost pevnůstek během dělostřelecké přípravy nepřítele před samotným útokem vycházel princip lehké (také těžké) čs. pevnostní linie. Svojí konstrukcí nejsilnější čelní stěny obrácené čelem k nepříteli jsou na fotografii ze současné doby již zarostlé stromy a keři.

 

 

 

 

  

 

Popis a komentář k fotografii: na fotografii interiér zrekonstruovaného objektu pevnostního areálu u obce Klášter. V popředí prostor spojovací chodbičky mezi střeleckými místnostmi s ručním ventilátorem pro výměnu vzduchu. Tento ventilátor byl standardním vybavením každé pevnůstky novějšího typu. Při ručním pohonu nasával čistý vzduch ze vstupní hodbičky, vháněl jej dovnitř řopíku, kde díky tomu vznikal mírný přetlak a zplodiny ze střelby byly vytlačovány tímto přetlakem přes střílny a ventilační otvory vně opevnění. Tento ventilační systém byla jedna z výrazných výhod oproti staršímu lehkému typu čs. opevnění, kde jakýkoli ventilační systém chyběl. Ventilátor byl montován do všech typů lehkého opevnění vz.37. Tyto ventilátory v drtivé většině dnes v zachovaných objektech chybí. Z velké většiny byly odmontovány sběrateli suvenýrů a nadšenci nebo byly odvezeny armádou. Jen vzácně dnes původní ventilátor v opušteném objektu najdete osazen.

  

Pozn. autora: z několika desítek zachovaných a opuštěných lehkých objektů, které jsem navštívil, jsem spatřil osazený původní ventilátor pouze v jednom jediném objektu (r.2014). Celkově jsou opuštěné dochované objekty velmi často "očesané" doslova od všeho co v nich nebylo kdysi dávno přibetonováno. ( viz. fotogalerie v databázi navštívených opevnění ). 

 

 

 

 

Popis a komentář k fotografii: na historickém snímku mezi jednotlivými objekty vyhloubené polní opevnění v podobě zákopů. Polní postavení blízko pevnostních linií bylo vybudováno v mobilizačních dnech na mnoha místech, často včetně protipěchotních zátarasů, méně často i provizorní protitankové překážky.

(převzato: pevnostní areál Slavonice)

 

 

 

 

 

Popis a komentář k fotografii: terénní nerovnosti na snímku ze současnosti jsou dodnes dobře zachované pozůstatky polního opevnění nedaleko Nové Bytřice, které na tomto úseku zesilovaly linii řopíků.

 

 

 

 

Popis a komentář k fotografii: dobová fotografie lehkého objektu vz.37 s nedokončeným ochraným valem před čelní stěnou. Na této fotografii je pěkně zachycena obnažená rovnanina z lámaného kamene před čelní stěnou. V případě dokončení by byla zakryta navršením zeminy. To vše velmi výrazně snižovalo účinek případného přímého dělostřeleckého zásahu a umožňovalo maskování.

(převzato: pevnostní areál Slavonice)