Edvard Beneš

Edvard Beneš

28.5.1884 - 3.9.1948

Státník, politik, diplomat a filozof

Výrazný představitel českého exilového zastoupení před r.1918

Český vyjednavač, diplomat a jeden z vůdců prvního čs. odboje

Ministr zahraničí Československa před r.1935

Spoluzakladatel Společnosti národů

Poslanec čs. parlamentu

Předseda čs. vlády (1921 - 1922)

Druhý prezident Československa (1935 - 1938)

Hlavní představitel čs. exilové vlády v Anglii (1940 - 1945)

Čtvrtý prezident Československa (1945 - 1948)

 

   Kontraverzní politická osobnost českých (resp. Československých) dějin. Mnohými lidmi zatracován, jinými obhajován a uznáván. Rozpory spočívající v kontextu uznávaného pozitivního odkazu státotvorných a diplomatických zásluh této osobnosti na vzniku ČSR a novodobé české státnosti. Oproti tomu kroky E. Beneše vnímané často jako negativní v období konce třicátých let, během mnichovské krize, ve válečném a poválečném období Československa.

   Osobnost uzavřené a klidné povahy, která spíše budila dojem typického úředníka bez silného charisma. Oproti T.G.Masarykovi nevynikal E.Beneš řečnickými kvalitami na veřejnosti a pro svoji spíše uzavřenou povahu se lišil i chybějícími častými vůdčími povahovými rysy. Člověk bez viditelných vedlejších zájmů a koníčků, kdy jediným koníčkem byla jeho práce, tj. politika. Odlišoval se absencí přátel ve svém okolí a jeho kontakty se většinou omezovaly pouze na politické a diplomatické partnery. Zcela zjevně využíval své vyjednávací schopnosti vyplývající z jeho povahy člověka v pozadí jako šedé eminence vyjednávající v zákulisí a člověk pokud možno odmítající násilná vojenské řešení. Politik dávající přednost řešení konfliktů vyjednáváním a kompromisem. Možno dodat k této charakteristice i vlastnosti, kdy často dával najevo neochotu přijímat cizí názory proti svým, ale oproti tomu nepopíratelně velký, široký rozhled a odhad ve vyjednávacích situacích s nepopiratelným přehledem o fungování diplomacie v souběhu s účinnou schopností argumentace. Tyto posledně jmenované mu neupřeli ani jeho největší kritici té doby.  

   Edvard Beneš se narodil v Kožlanech u Rakovníka. Byl nejmladší z deseti dětí v rolnické rodině. Po vystudování gymnázia dále absolvoval filozofickou fakultu v Praze. Následná politická a právnická studia v Berlíně a ve Francii završil dokončením doktorské práce na právnické fakultě v Dionu. Později složil doktorát z filozofie v Praze na filozofické fakultě.

   Edvard Beneš v období nedlouho před 1. světovou válku se sbližoval s T.G.Masarykem v politických postojích. V době vypuknutí tohoto prvního světového konfliktu byl již vůči Masarykovi loajální a plně sdílející jeho názory. Beneš se tím po jeho boku zařadil na jednu z čelních pozic v českém politickém odboji vůči Rakousku a během r.1914 se přidal k radikálnímu proudu odbojářů, kteří se během začátku války plně postavili za úplnou českou státní samostatnost. Tím si stejně, jako T.G.M., vysloužil nevítaný "zájem" rakouské tajné policie a také pozdější stíhání za protirakouské a protistátní postoje.

   Na začátku 1. svět. války organizoval tuzemský ilegální odpor vůči vládnoucí garnituře Rakouska-Uherska a byl kontaktním představitelem T.G. Masaryka a M.R. Štefánika, kteří vystupovali v zahraničí ve prospěch vzniku samostatného budoucího státu Čechů a Slováků. V září 1915 i on tajně odjíždí z domovského Rakouska-Uherska do zahraničního exilu jako důsledek stíhání jeho osoby rakouskou policií a v emigraci (Švýcarsko a později Francie) nadále vyvíjí aktivity s Masarykem a M.R.Štefánikem ve prospěch vzniku samostatného budoucího státu. Edvard Beneš se během 1. svět války zařadil mezi hlavní a určující představitele tzv. "Prvního československého odboje" a spolu s dvěma výše uvedenými představiteli tvoří trojici hlavních osobností, kteří měli velmi výraznou zásluhu na vzniku pozdější Československé republiky v roce 1918. V tomto období byl hlavní vklad E. Beneše v jeho diplomatických a vyjednávacích schopnostech. Možnosti a znalosti zákulisních jednání a velmi výrazné znalosti tehdejších mezinárodních poměrů ve válečné Evropě 1. světové války. Lidověji řečeno "věděl které boční dveře zahraničních vlád a vládních kabinetů měl otevřít" při vyjednávání o vzniku nového státu a jeho rozsahu. Tyto jeho profesní a povahové vlastnosti se nadále projevovaly i v meziválečném období a často našly uplatnění v jeho pozici ministra zahraničí ČSR a prezidenta, avšak jejich největší význam je přikládán v období 1. svět. války, při vzniku ČSR a v prvních letech po vzniku nového státu, resp. v tomto období nejsou jeho schopnosti a kroky nikterak výrazně zpochybňovány z hlediska historie a dějin, ale naopak všeobecně jsou výrazně oceňovány. Velkou zásluhu má zejména na prosazení rozsáhlosti území vzniklé Československé republiky, kdy díky jeho úsilí byly hranice uznány dohodovými státy v historických hranicích středověkého českého státního útvaru, tj. tak jak je známe dodnes.

  Těžko obhajitelnou chybou E.Beneše bylo dopuštění drastického a genocidního způsobu odsunu německého obyvatelstva po roce 1945, kdy sice sám nikdy neinicioval tragické a krvavé řešení tohoto přestěhovacího procesu, ale politickou odpovědnost za velký počet obětí odsunu Beneš bezesporu nese. Otázka druhá je, kdy v chaosu a téměř v bezvládí prvních poválečných měsíců (období prvních, tzv. divokých odsunů), zda vůbec mohl nějak výrazněji zmírnit jejich tvrdost. Odsun obyvatel německé národnosti sám jako takový, zda měl být či nikoli, není dnes většinou zpochybňován (s vyjímkou zástupců sudetských Němců samotných) a byl logickým následkem genocidního chování německé okupace vůči neněmeckým národnostem na území bývalé první republiky, v letech 1938-1945. Odsuny Němců se týkaly i jiných zemích (Polsko, Jugoslávie, atd.), kdy zejména v případě Polska byl přinejmenším stejně drastický, ne-li ještě horší. E.Beneš je v současnosti asi nejvýrazněji zapsaný do podvědomí jako prezident Československa v době mnichovské krize, jako představitel čs. exilové vlády v Anglii a neméně jako prezident poválečného Československa, kdy proti své vůli se stal jedním z hlavních aktérů politického převratu komunistů, r.1948 v Československu. O období druhé poloviny 30. let a jeho nemalé roli v době Mnichovské krize pojednávají části textů na těchto stránkách nebo jsou zde součástí některých článků v širších souvislostech. Benešovo politické angažmá v letech válečných a poválečných není tématicky součástí těchto stránek.