Konrad Henlein

Konrad Ernst Eduard Henlein

6.5.1898 – 10.5.1945

pedagog, politik, separatisa, nacista

Zakladatel strany Sudetendeutsche Heimatfront (SHF, později SdP, 1933)

Hlavní představitel strany Sudetendeutsche Partei (SdP, 1933-1939)

Separatista a nacionalista německé národnosti v Československu

Německý říšský komisař a později říšský místodržíci v Sudetech (1938-1945)

 

   Velmi kontraverzní a negativní osobnost německé národnosti čs. první republiky. Považován za nejzarytějšího nacistu v Československu před r.1938. Jeden z hlavních iniciátorů československé národnostní krize v druhé polovině 30. let a jeden z aktivních strůjců rozbití ČSR.

   Původně bankovní úředník a učitel tělocviku ve 20. letech pocházející ze smíšené českoněmecké rodiny. Jako vedoucí pracovník mládeže tehdejší ještědsko-jizerské turnerské župy se dostal v pohraničních německy mluvících oblastech poprvé do veřejného povědomí a posléze r.1933 založil politickou stranu stranu Sudetendeutsche Heimatfront (SHF), která se o dva roky později mění v dnes již známější radikální Sudetendeutsche Partei (SdP). Tato nacionálně orientovaná strana zastupující v době svého vzniku malou část sudetských Němců se profilovala ze začátku jako strana formálně loajální čs. státnímu zřízení avšak tvrdě a radikálně autonomní za účelem získání silné autonomie německých menšin v ČSR. Její zakladatel a vůdce K.Henlein od r.1935 postupně přebíral nacistický způsob řízení strany a jako svůj vzor prosazoval tehdejšího říšského kancléře A.Hitlera v sousedním Německu. Původně méně významná strana SdP nabývala síly na čs. politické scéně za podpory ze sousedního Německa, ale zejména díky K.Henleinovi, který dokázal využít vysokou nezaměstnanost a nízkou životní úroveň německé menšiny k postupnému získání vlivu nad Sudety. Sám Henlein do r.1937 nijak nevyjadřoval myšlenky na úplné odtržení sudetských oblastí od ČSR a spíše by se jeho politické snahy a propagace daly shrnout do pojmu federalizace Československa ze silnou autonomií Němců. Před r.1937 si byl pravděpodobně vědom do té doby nereálné myšlenky úplného odtržení a snažil se získávat politické body s německou kartou na tuzemské politické scéně. Parlamentní volby v ČSR (r.1935) znamenaly Henlainovo první velký politický triumf. SdP získala v absolutním počtu hlasů a v procentním vyjádření vítězství v těchto volbách a jen díky méně výhodnému přepočtu hlasů na mandát dle krajů získala o jednoho poslance v parlamentu méně než Agrární strana, která byla těsně druhá za SpD. I přes procentuální vítězství nebyla Henleinovi dána možnost k sestavení vlády a jeho následné ambice na zvolení prezidentem (koncem r.1935) ČSR vyšly také naprázdno. K.Henlein, jako ambiciózní člověk a kariérista, tímto během r.1935 utrpěl ve vysoké politice první republiky dvě těžké porážky a postupně během období 1936-1937 obrací své politické cíle a metody jejich dosažení opírá o zásadnější a větší podporu sousedního Německa. Odstupuje od formální politické loajality k čs. státu a svoje další politické aktivity, jak uvnitř ČSR tak za jejími hranicemi, záměrně směřoval k budoucímu rozbití státu. K tomu napomohla i izolace na čs. politické scéně ze strany českých stran a vedení státu. Po vyhraných volbách a nulovém politickém zisku z tohoto vítězství, po jeho nezvolení prezidentem a následné tvrdé politické izolaci pochopil, že naplnění ctižádosti a vysokého postavení ve vedení státu se mu dařit nebude bez jeho rozbití. Již dříve rozehranou německou národnostní otázku od r. 1937 ještě více vyostřil a politicky šel na ruku německému kancléři A.Hitlerovi tehdy vládnoucímu již faktickou neomezenou mocí v sousedním Německu. Vydal se cestou rozbití Československa jako prostředku a nástroje k získání moci, které se mu do té doby nepodařilo dosáhnout uvnitř prvorepublikové politické scény. Jinak řečeno: musel zničit stát, kde se narodil aby mohl doufat, že se mu dostane nejvyšších ambicí. A to za pomoci jiného státu, tj. za pomoci Německa. Během r.1937 se tento jeho postoj pevně vyprofiloval a v následném roce zcela bez ohledu na cokoli a na kohokoli uvedl v naplnění, za absolutní podpory Hitlera. Do karet mu nahrála i vnitropolitická a mezinárodní situace v r.1938.

   K.Helein byl odpovědný za ozbrojené povstání sudetských radikálů proti vládě ČSR, v září 1938. Odpovědný i za represe "Henleinovců" na menšinovém českém obyvatelstvu v pohraničí, během několika dnů trvající násilné vzpoury než bylo povstání vojskem potlačeno. Poté tyto poražené povstalecké bojůvky musely uprchnout za hranice do sousedního Německa společně Henlainem a dalšími radikálními politickými představiteli SdP. Uprchli aby se za necelé tři týdny opět do Sudet po mnichovské dohodě vrátili po boku triumfujícího Hitlera. Henlein následně inicioval vystěhování velké části místního českého obyvatelstva ze Sudet do českého vnitrozemí.

   V období po Mnichovské dohodě se stal hlavním představitelem sudetoněmeckých oblastí v bývalé ČSR, ale na samotnou německou okupaci v březnu 1939 již zásadní podíl neměl. Po říjnu r.1938, poté co byl Hitlerem politicky využit a dále se stal politicky nepotřebný, tak byl "usazen" do r.1945 pouze na pozici představitele sudetských němců, kteří již v té době byli (po odtržení) součástí Třetí říše. Do vyšších státních funkcí v celoněmecké vrcholné politice se neprosadil a to ani na úrovni protektorátu. Měl fakticky přibližně stejné politické postavení jako před r.1938. Během 2. svět. války jeho politická kariéra dále nepokračovala a zůstal na úrovni politického představitele jednoho z mnoha německých regionů (Sudet) tehdejší Třetí říše.

   Během války se podílel na tvrdé represi českého obyvatelstva v Sudetech, které nebylo v r.1938 odsunuto do českého vnitrozemí, a výrazně se podílel na represích a transportech židovského obyvatelstva, německých sociálních demokratů a německých antifašistů. Byl jedním z nejvýraznějších nacistů původem československé státní příslušnosti.

   Na samém sklonku války, 7. května 1945, uprchl z Liberce do západních Čech na území osvobozené americkými silami, kde byl poznán, zajat a následně uvězněn v Plzni. Zemřel 10. května 1945 ve vězení, kde spáchal sebevraždu.