Čs. opevnění 1935-1938

  

  

     Československé opevnění 1938 znamená fenomén zejména pro vyznavače vojenské historie, historiky a vojenské historické kluby. Fenomén, který je spojený s první Československou republikou a zejména s Mnichovskou dohodou čtyř velmocí 30. září 1938, v souvislosti s následným do jisté míry vynuceným odstoupením rozsáhlých pohraničních území tehdejšímu hitlerovskému Německu. Přestože v září 1938 nebyl obranný pohraniční systém zdaleka dobudován, byl již v takovém stavu dokončenosti, že jako celek představoval v době mnichovské krize v dlouhých úsecích funkční obranný pás, který by byl pravděpodobně účinný na dočasné zadržení útočících vojsk v pohraničních oblastech. Budován byl ve většině pohraničních oblastí ČSR s Německem a Rakouskem, na jižním Slovensku a řídce v jižní části Zakarpatské Ukrajiny. Z části byl vybudouván i na Těšínsku.

 

   Proč byl pevnosní systém v prvorepublikovém Československu budován a proč byl vystavěn a plánován v takovém rozsahu ?

 

   Československo se od prvních let svého vzniku potýkalo s ozbrojenými incidenty na svých hranicích s nepřátelskými státy, které se nesmířily se vznikem nového čs. státu jako takového. Týkalo se to hranic s Německem, Polskem, Maďarskem, kde působily polovojenské bojůvky pronikající přes hranice do ČSR a nebo bojůvky organizované tajně v samotném čs. pohraničí obyvatelstvem národnostně shodným jako sousední státy pro ně národnostně domovské. Z menší části se neklid na hranicích týkal také rakousko-čs. příhraničního prostoru. Po dobu meziválečných 20. let se vedení státu snažilo i pomocí ozbrojených složek zajistit bezpečnost hranic a také i z tohoto důvodu byla zřízena již r.1919 "Finanční stráž", která sice především plnila funci celních orgánů, ale z části přebírala i úlohu ochrany hranic. V prvních více jak deseti letech existence státu byla čs. armáda organizována provizorně ještě v duchu 1. světové války, v typickém polním provedení jednotek, s min. motorizací a s příslušnou výzbrojí pocházející z válečných let. Na počátku 30. let, kdy se v r.1933 stal německým kancléřem krajně extremistický a svými názory agresivně se projevující Adolf Hitler, bylo do budoucna považováno sousední Německo za hlavního potencionální nepřítele. Německo, které neskrývalo ambice zbořit pilíře poválečného uspořádání vycházejícího z Versaillských mírových smluv jenž ukončily 1. světovou válku a dostaly poražené Německo do značně podřízené a ponížené pozice. Československo, Rakousko a Polsko, tyto státy A.Hitelerem nenáviděné a jím považované za "vřed" mírových dohod po první světové válce. Versaillských dohody a výše uvedené státní útvary na nich vzniknuvší, dle jeho názoru parazitovaly na poválečném a poraženém Německu. V důsledku tohoto čím dál tím méně skrývaného ohrožení od německého souseda, přišla v Československu (r.1935) "na přetřes" otázka modernizace a reformy armády se souběžným budováním obranné koncepce státu. V této chvíli se jako jedna z variant jevila i reálná možnost vybudování stálého opevnění na hranicích ČSR s Německem a dalšími problematickými sousedními státy.

 

   Při rozhodování o modernizaci čs. armády se volilo mezi dvěma koncepcemi. První z nich byla postavena z velké části na motorizované a velmi pohyblivé armádě, přesouvající se dle potřeby a doplněné tankovým vojskem, letectvem a těžkým dělostřelectvem, ale bez pohraničních pevností. V druhém případě se zvažovalo postavit obranu státu primárně na masivních opevněných obranných liniích jako hlavní pilíř obrany a s polní armádou rozmístěnou jako blízké týlové složky za pevnostní linií, jen s nezbytnou motorizací vojska, ale s velmi silným dělostřelectvem. Tato druhá varianta byla více ještě v duchu pasivního pozičního boje již dávno skončené 1. světové války, avšak opřená o plánovaný moderní fortifikační systém podél většiny hranic. V konečném výsledku bylo zvoleno z obou variant vycházející kompromisní řešení, které spočívalo ve výstavbě lehkých a těžkých objektů opevnění, které by dočasně zadrželo útočícího nepřítele na hranicích, umožnilo by během této doby plnou mobilizaci armády a dalo čas francouzskému spojenci přijít Československu na pomoc. Následně bylo zvoleno doplnění plánovaného (převážně pohraničního) pevnostního systému klasickou polní armádou, doplněné z významné části velmi mobilními motorizovanými jednotkami a silným moderním tankovým vojskem. Přes pasivnost plánované a později budované obrany opřené o opevnění, byly další složky čs. armády budovány v tehdejším moderním stylu jak svojí výzbrojí, svojí organizací a vybavením, tak především moderní koncepcí její části, která byla založena na mobilnosti, motorizovanosti a pohyblivosti nejlepších armádních skupin. To vše podpořené na tehdejší dobu moderními tankovými jednotkami, vybavené relativně kvalitními tanky čs. výroby. I přes jisté slabiny v letectvu, v protiletecké výzbroji a v horší kvalitě části záložních jednotek, bylo vyzbrojení a úroveň čs. vojsk na tehdejší velmi vysoké úrovni. Tomu všemu mělo napomoci opevnění vybudované v mnoha stokilometrových pásmech podél hranic s Německem, Maďarskem, Rakouskem a z části i s Polskem. Úsek podél polských hranic na Slovensku byl plánován na poslední fázi výstaby, ale jeho budování nikdy nebylo započato. Opevnění bylo na svou dobu moderní, velmi kvalitně vybudované, propracované systémem palby a obrany v linii samotné a často doplňované velmi rozsáhlým polním opevněním a záložními jednotkami v blízkém týlu pevnostní linie. Opevnění s výzbrojí a vybavením výlučně čs. výroby, v provedení malých lehkých kulometných hnízd určené pro boj po dobu několika desítek hodin a také v provedení těžkých mohutných dělostřeleckých a kulometných objektů, včetně rozsáhlých podzemních areálů, s velmi propracovanou vnitřní vybaveností a nezávislé na vnějších zdrojích po dobu mnoha týdnů. Toto vše bylo naplánováno a do konce září 1938 také z významné části i vybudováno. Vzhledem k tomu že plán výstavby kompletních fortifikačních systémů a linií v celém Československu byl určen až do poloviny 40. let, byla dokončenost opevnění hranic v době mnichovské krize jen částečná, ale během krátké doby (1935 - září 1938) byl rozsah výstavby úctyhodný. Bohužel, i přesto na mnoha místech bylo opevnění hranic a vnitrozemských linií neúplné nebo chybělo úplně. V jiných úsecích bylo již zcela dokončené nebo v pokročilé fázi výstavby. Přes svojí již zmíněnou neúplnost byla výstavba tak daleko, že v mnoha pohraničních oblastech se případná obrana republiky mohla opřít o částečně nebo úplně vybavené, obsazené a vyzbrojené pásma železobetonových pevností, či případně opevněné min. na všech strategických místech, kde se očekával hlavní nápor nepřítele v případě války. Kde fortifikační systém chyběl nebo nebyl z významné části dokončen, byla vybudována během mobilizačních dnů září 1938 velmi rozsáhlá a hustá polní obrana (zákopy, polní kulometná a dělostřelecká stanoviště, atd.).

 

   Do dnešních dnů často vyzdvihované, jindy často podceňované, zatracované nebo naopak mýtizované čs. opevnění 1935-1938 se stalo fenoménem pro mnohé jeho vyznavače, kritiky a pro část laické veřejnosti. Podceňované nebo vyzdvihované díky skutečnosti, že tento předválečný pevnostní systém nikdy neprošel skutečným bojem. Jeho kvalita a bojová hodnota nebyla nikdy ve skutečném boji prověřena a zřejmě navždy zůstane předmětem dohadů o jeho úrovni bojeschopnosti ve stavu k 30. září 1938, kdyby případně došlo v následujích dnech po tomto datu k pravděpodobnému válečnému konliktu. Ve stínu těchto dohad zůstanou tyto památky na odhodlanost národa se bránit. Obranu, kterou zmařili politici jak zahraniční, tak především českoslovenští. Zda rezignace na vojenskou obranu byla (nebo nebyla) ku prospěchu českého a slovenského národa v širším kontextu dějin v následných válečných letech a pozdějších desetiletích, to bude rozdělovat českou a slovenskou společnost asi navždy.

 

   Navštěvníci těchto stránek zde naleznou mnohé články a rozsáhlé fotogalerie, často s popisy jednotlivých fotografií. Články a fotografie nastiňující předválečné Československé opevnění 1935-1938 jako takové a jeho základní rozdělení, poté i některé úvahy o jeho možné bojové využitelnosti v případě válečného konfliktu r.1938. Rozdělení zejména lehkého opevnění. Tématický směr týkající se čs. těžkého opevnění je natolik rozsáhlý, že je na tomto webu zatím zmíněn jen méně významně. Nedílnou součástí čs. obranného systému byla i nebývale rozsáhle vybudovaná obrana klasických polních opevnění (zákopy, palebná stanoviště, atd.), která je do dnešních dnů často opomíjena. Československé předválečné polní opevnění pro svojí územní a tématickou rozsáhlost zatím dlouhodobě nebude samostatně součástí těchto stránek. Do budoucna budou stránky postupně rozšiřovány a doplňovány.