Historie hradu

Zřícenina velmi rozsáhlého a mohutného hradu, stojící na pomezí jižních Čech a Českomoravské Vysočiny, řadící se k největším zříceninám hradu v Čechách a v době své existence, tehdy střežící jižní zemskou hranici Českého království. 

   O době vzniku hradu Landštejn je nutné začít nezvykle u místa nedaleko vzdáleného od dnešní zříceniny hradu. Řeč je o rakouském předchůdci dnešního hradu Landštejn, který byl vystavěn na místě dnešní osady Pomezí, v místech patřících na rakouskou stranu tehdejších hranic česko – rakouských. Tento první Landštejnský hrad byl založen rakouským rodem Zobingenů, který stál v čele kolonizace této oblasti z rakouské strany hranice. Později tento rod vystupoval jako ochránce majetků řádu Johanitů, načež majetky nakonec r. 1175 tomuto rodu byly darovány Konrádem z Raabasu. Avšak neméně rakouský Landštejn sloužil také jako opěrný bod k výbojům přes hranici do české části oblasti a intenzita výbojů dosáhla často takových rozměrů, že dlouhodobě terorizovala jihočeské a jihomoravské šlechtické državy a majetky českého krále. To vše doprovázené kolonizací ze strany rakouského obyvatelstva. Tato hraniční oblast byla po mnoho desetiletí ve 12. stol. velmi neklidná a vedení česko – rakouské hranice nebylo jasně vytýčené a často bylo sporné. Mimo vojenského významu ochrany rakouské hranice plnilo místo dnešní vesnice Pomezí (výše zmíněný rakouský Landštejn) i význam duchovní a hospodářský pro rakouské obyvatelstvo. Zde se tehdy nacházel i poměrně velký kostel svatého Jana Křtitele, jehož zbytky jsou v obci Pomezí zachovány dodnes. 

   Nepokoje a teror na zemské jižní hranici Čech, nepřímo podpořen nejasným vytýčením zemské hranice, donutil české a moravské stavy na jihu Českého království, aby se obrátili na tehdy panujícího římského krále Fridricha I. Barbarosu. Stalo se tak r. 1179, kdy na základě sporů o hranici byla tato hranice králem určena a vyznačena, byť při tom byla více zvýhodněna rakouská strana, které bylo přiřčeno část českomoravského území v této nemalé a významné hraniční oblasti. 

   Je pravděpodobné, že z iniciativy českého krále Přemysla Otakara I., někdy po krátce po roce 1222, se začíná s výstavou dnešního hradu Landštejn (české části budoucího dvojhradí a dnešní zříceniny). Díky tomu, že tento český král se osobně ujímá správy v této oblasti, bylo jeho záměrem výstavby Landštejna zajistit klid v této pohraniční oblasti výstavbou významného a pevného správního sídla s oporou panovníka pro tyto kraje, kde také probíhala důležitá obchodní a zemská stezka z Itálie. První zmínka o hradě (o jeho české části) je datována do r. 1231. Prvním držitelem na hradě Landštejn byl pravděpodobně Hartlieb z Landštejna, zřejmě moravský šlechtic ve službách Přemyslovců. Dostavěním hradu a existencí „českého“ Landštejna v těsné blízkosti, asi 1,5 km od dřívějšího „rakouského“, vzniklo unikátní dvojhradí, mezi jejími dvěma částmi v malé vzdálenosti probíhala česko-rakouská hranice. Existence těchto dvou nepřátelských hradních sídel ve své těsné blízkosti ještě po nějakou dobu vedla k častým a prudkým vzájemným přepadům přes hranici z obou stran, a plenění okolního území. Toto vše ukončil sňatek českého krále Přemysla Otakara II. s rakouskou Markétou z Babenberka (r. 1252). Následně byla rakouská část Landštejna na trvalo připojena k českým zemím a ve svém důsledku to mělo za následek zánik „rakouského“ Landštejna a tím výše zmíněné nezvyklé soustavy dvou blízce vystavěných nepřátelských hradů, resp. zánik její rakouské části. 

   Období připojení pohraničních oblastí k Čechám je ve znamení nástupu rodu Vítkovců na Landštejně počínaje prvním vítkovským držitelem Sezimem, z třeboňské větvě Vítkovců. Významné období hradu, doba hospodářského a politického významu Landštejnského panství, začíná kolem r. 1315 za vítkovce Viléma z Landštejna. Význam hradu byl umocněn tím, že v jeho těsné blízkosti probíhala velmi významná obchodní stezka vedoucí z Itálie, přes Rakousko dále na sever do Českých zemí. Díky správě oblastní části této významné mezinárodní obchodní tepny majitel a správce Landštejna bohatl a rostl na významu. A s ním i jeho hrad. Ekonomický význam již potom je z toho zcela zřejmý. Snad právě tento ekonomický význam byl příčinou vážného sporu mezi Vilémem z Landštejna a jeho vítkovským příbuzným Jindřichem z Hradce. Tento spor, desetiletí nakonec trvající, vedl k tomu, že Jindřich obchodní stezku odklonil z landštejnské oblasti směrem na dnešní Jindřichův Hradec. Vyvrcholením celé pře byl osobní souboj mezi Vilémem a Jindřichem, který ve svém důsledku znamenal smrt Viléma z Landštejna, na následky souboje r. 1356 a celkově znamenala ztráta stezky hospodářský úpadek Landštejna. Nemožno vynechat, že Vilém z Landštejna za svého života byl velmi významným člověkem za tehdejší vlády Lucemburků na českém trůně, odměňován byl jimi za věrné služby a svého času byl i zemským moravským hejtmanem. Jeho smrt jej potkala na vrcholu jeho kariéry. Se smrtí Viléma, nastala i stagnace a později úpadek významu Landštejnského panství. Bylo rozděleno mezi Vilémovy syny Litolda a Ojíře na dvě části (Bystřické a Landštejnské). Následně obě části se v blíže neurčené době dostali nazpět do majetku českého krále a r. 1381 byl opět Landštejn jako celek předán Václavem IV. do rukou Konráda Krajíře z Krajku. 

  Tento původem štýrský šlechtic se usadil tímto v Čechách a štýrský rod Krajířů zde brzy zdomácněl na dlouhých 200 let. Z již tehdy rozsáhlého gotického hradu přestavbami, ještě větším rozšířením a zpevněním hradu udělal rod Krajířů z Landštejna rozsáhlé, poměrně přepychové a výstavní sídlo, které se svojí podobou blížilo spíše renesanci na rozdíl od původně „studeného“ gotického slohu. Tyto velmi rozsáhlé úpravy probíhali postupně téměř po jedno století. Avšak pravděpodobně tato neúměrně rozsáhlá přestavba Landštejna (i jiných sídel tohoto rodu v Čechách) znamenala velké finanční vyčerpání rodu Krajířů a v důsledku toho byly nuceni r. 1579 hrad prodat. 

  V podstatě ukončením období štýrského rodu na Landštejně definitivně končí faktická prosperita hradu jako takového. O od r. 1579 často hrad střídal majitele, chátral a nebyl výrazněji udržován. Zkázu hradu dovršil rok 1771, kdy po zásahu bleskem vznikl rozsáhlý požár a celé hradní sídlo vyhořelo. Jeho tehdejší majitel nepřistoupil k jeho obnově a Landštejn se stal památkou, v podobě zříceniny, na kdysi mocné a významné hradní sídlo. Od tohoto období již zřícenina hradu je v podobě stejná jako je jeho podoba dnešní a i po tak dlouhé době jsou na hradě dodnes jasně patrné stopy tehdejšího zkázonosného požáru. 

   Při vzniku a výstavbě hradu, později v držení Vítkovců, byl hrad velmi silnou a propracovanou pevností, tedy s důrazem na jeho vojenskou a obranou funkci. Oproti dnešní podobě se hrad rozkládal pouze v místech a rozloze dnešního vnitřního hradu, na skalním ostrohu, který dnes tvoří vnitřní část Landštejna. Dnešní vnější hradby a obě vstupní brány vznikly později a to až za vlastnictví rodů Krajířů. Původní vítkovská vstupní brána zanikla a dnes není patrná. Hrad byl vystavěn v původní podobě z lomového kamene, ve strohém gotickém slohu, ve vojenském charakteru gotické doby z doby Lucenburské. Hrad měl původně pouze dvě věže. Jednu hranolovou na jižní straně (tzv. Bergfrit). Na severní straně byla vystavěna menší obytná věž s kaplí. Později, ještě za vlády Vítkovců na hradě, byly obě věže spojeny dvoupatrovým palácem. Takto v původní podobě, přes nepříliš složitou architekturu Landštejn byl mohutnou a pevnou vojenskou pevností a uzpůsoben pro dlouhodobou obranu i za obsazení nevelkého počtu hradní posádky. Za pozdějšího vlastnictví štýrského rodu zaznamenal hrad druhé výrazné období a to především z hlediska architektonického a stavebního. Došlo k velkému rozšíření hradu především za účelem zvětšení a zkvalitnění jako obytného sídla. Vznikla nová hradní věž, postavená vně původních hradeb na jižních straně a to přesně v místě původního vstupu do hradu, který tímto zanikl. Nová vstupní brána vznikla ve východní části hradu, prolomena v místech východní strany nádvoří. Obě původní věže byly zvýšeny, rozšířen byl hlavní obytný palác, dostavěna dvě nová obytná křídla kolem nádvoří a do původně celistvých a jednolitých hradeb byly probourány 1-3dílné okna. Probouráním oken do hradeb došlo k výraznému narušení původních obraných obvodových hradeb hradu a tak v konečné fázi přestavby hradu byly zbudované nové obrané obvodové hradby, které dnes tvoří vnější podobu zříceniny jako takové po obvodu. V důsledku toho došlo k výraznému rozšíření půdorysu Landštejna jako takového oproti původní gotické podobě.