Historie hradu

Nevelké a nevýrazné zbytky trosek hradu stojícího na skalnatém ostrohu nad řekou Lužnicí, 3 km od Městečka Malšice a 10 km od města Tábor. 

   Hrad Příběnice byl založen v první polovině 13. století rodem Vítkovců. Svým rozsahem stavby a výstavností byl hrad srovnatelný s menšími královskými hrady té doby, což byl na dobu jeho vzniku nezvyklý jev aby mohutnost hradu postaveného pouze šlechtickým rodem, který nebyl rodem královským, byl srovnatelný s hrady králem založenými a jím spravovanými, přestože by se jednalo o srovnání pouze s menšími hrady. Mezi hrady šlechtickými a hrady královskými, co se týče jejich rozsáhlosti stavby a významu, byl ve 13. století obvykle velký rozdíl. Příběnice měli pravděpodobně symbolizovat svojí silnou pozicí na stmém návrší nad Lužnicí a sílou opevnění moc a bohatství šlechtického rodu Vítkovců. Založení nedalekého královského hradiště, na místě později vzniknuvšího husitského Tábora, bylo pravděpodobně reakcí krále na existenci Příběnic. 

   Příběnické hradiště založil mocný šlechtický rod Vítkovců, který tímto postavil sice rozlohou nepříliš velký, ale zato mohutný a pevný hrad na severní hranici svého rozsáhlého jihočeského panství. První zmínka o Příběnicích je z roku 1243, kdy byl hrad ve vlastnictví Vítka z Prčice, člena výše již zmíněného šlechtického rodu Vítkovců, který byl i pravděpodobně prvním pánem na hradě. Po Vítkově smrti přešli Příběnice do držení jeho bratra Voka (zakladatel Rožmberka a rožmberského šlechtického rodu), který byl i krátce místodržícím krále Přemysla Otakara II. ve Štýrsku (roku 1262). Dalším významným feudálem držícím ve vlastnictví hrad byl Jindřich z Rožmberka, jenž se řadil k významným odpůrcům českého krále Václava IV. a podílel se na druhém zajetí tohoto českého krále, jenž potom byl dočasně uvězněn právě na Příběnicích. Stalo se tak roku 1394. Po smrti Jindřicha z Rožumberka, roku 1412, se stal dědicem příběnického panství jeho syn Oldřich z Rožmberka, jakožto významný odpůrce husitského hnutí a kalicha. Bezprostředně po vypuknutí husitských válek se stal hrad vězením pro významné příznivce kalicha a husitské kněží. Nejznámějším vězněm počátku husitských válek byl husitský kněz Václav Koranda z Tábora. Dne 13. listopadu 1420 provedla husitská vojenská družina pod vedením hejtmana Zbyňka z Buchova, z nedalekého Tábora, nečekaný a velmi překvapivý útok na hrad, kdy hradní posádka se posléze po minimálním odporu vzdala, což byla nečekaná skutečnost vzhledem k mohutnosti hradu jako pevnosti. Písemný zápis o tomto úspěšném a rychlém dobytí příběnického hradu je dochován v Husitské kronice Vavřince z Březové. Dobytí tohoto hradu je považováno za významný úspěch husitských táborských vojsk z počátků husitské revoluce a znamenalo osvobození vězněných husitských kněží. Úděl Příběnic jako vězení nadále pokračoval během husitských válek, kdy husité, jako noví držitelé hradu zde věznili významné katolické kněží, mimo jiných i Bohuslava ze Švamberka (do doby než se přidal k husitům) a nebo Menharta z Hradce. Po uzavření míru mezi králem Zikmundem a městem Tábor roku 1437, byl Tábor uznán jako město královské a téhož roku došlo k dohodě mezi městem Tábor a Oldřichem z Rožmberka o zboření hradu, jenž bylo s velkou důkladností provedeno. Hrad byl do základů zbořen a nikdy již nebyl obnoven. Dnes jsou pozůstatky po hradu jenom velmi chabé a nevýrazné. 

   V současné době je v prostoru hradu k vidění pouze výrazný pozůstatek polygonní (vícehranné) hlavní věže. Věž tohoto architektonického typu v době středověku byla v českých zemích zvláštností. Na jihozápadní straně jsou ještě trochu výrazněji dochovány nepatrné fragmenty hradního paláce a na přilehlé straně k řece jsou nevýrazné zbytky základů hradeb. Z celkového pohledu se prostory bývalého hradu dnes nachází v členitém a zalesněném terénu, kdy se z hradní stavby dochovalo velmi málo. Vyjma výše zmíněných zbytků polygonní věže v lesnatém terénu na první letmý pohled z větší vzdálenosti nejsou patrné jiné více výrazné prvky kdysi pevného hradu Příběnice. Podhradí a bezprostřední okolí se nachází ve velmi klidné a lesnaté lokalitě podél řeky Lužnice. Přibližně 1 km vzdušnou čarou, přes řeku, na protějším strmém zalesněném úbočí nad Lužnicí se nacházel nevelký hrad Příběničky, který takto v nevelké vzdálenosti od samotných Příběnic s nimi tvořil dvojhradí rozděleného říčním údolím Lužnice. Z tohoto menšího hrádku Příběničky se dodnes nedochovalé téměř nic, vyjma velmi nepatrných kamenných zbytků v zalesněném terénu.