Historie hradu

 Zřícenina hradu Louzek se nachází nedaleko obce Suchdol u Bujanova, v okrese Český Krumlov, na skalnatém okraji planiny na levém břehu řeky Malše a místo zříceniny hradu je cca 800m od dosti frekventované silnice E55. Zřícenina dnes je již nepříliš rozsáhlá, s pozůstatky místy výraznými, celkově však již v hustém a bujném lesním porostu se ztrácející. 

   O době vzniku hradu Louzek, lze pouze spekulovat, jelikož se nedochovali žádné záznamy z tohoto období. Nedochovalo se ani přímé vodítko, které by vedlo alespoň k přesnějšímu období jeho stavby. Podle obecně přijímaných odborných názorů se počátek hradu Louzek datuje někdy ke konci 13. století, či nejpozději kolem roku 1300. Z historických pramenů toho mnoho nelze vyčíst a jsou velmi skromné. První faktická písemná zmínka je z roku 1421, kdy Oldřich z Rožumberka se v dopise, adresovaném svému příbuznému Reinprechtovi z Wallesee, zmiňuje o osobě jménem Petr Harachéř z Louzku, který byl pravděpodobně majitelem hradu. V blíže neurčeném roce Louzek změnil majitele a novým pánem na hradě se stal Jan Malovec z Malovic. V r. 1448 Jan umírá a panství Louzek přechází pod rožmberskou državu Nové Hrady. V tomto období pravděpodobně hrad zaniká a stává se opuštěným, tak jako jiné objekty tohoto typu pod rožmberským panstvím. Tak potkává i Louzek osud opuštěného místa, které chátrá a je rozebírán v pozdějších dobách, kdy jeho materiál je použit na stavby v okolí. Asi vše je ilustrované zápisem z r. 1460, kdy Jan z Rožmberka smluvně stvrdil prodej tzv. Poplužného dvora, který kdysi patřil k Louzku a stál v jeho těsné blízkosti. Jednalo se o nebližší hospodářský objekt hradu, který by jinak nemohl být prodán, pokud by hrad nezanikl a byl nadále správním a obydleným objektem. V pozdějším písemném záznamu r. 1541 byl hrad uveden již jako pustý. 

   Louzek byl postaven na okraji planiny, končící strmým srázem nad řekou Malší. Zvolené místo stavby hradu bylo především vhodné z jižní strany, kde je ohraničeno strmým skalnatým srázem nad řekou Malší a částí ze západní strany, kam ještě částečně zasahuje skalnatý ostroh nad řekou a z obou těchto směrů byl téměř nepřístupný. Spíše méně vhodné pro případnou obranu hradu je severní strana s nepříliš prudce klesajícím terénem. Asi nejvíce přístupná je západní a severozápadní strana k hradu, kde terén je rovný a téměř ve stejné výšce jako úpatí hradu, odkud dále pokračuje na planinu směrem od hradu. Ve skalnatém podloží na západní a severní straně byl vytesán umělý příkop znesnadňující případný útok na hrad a zde bylo obvodové opevnění výrazně pevnější, což mělo vyrovnat nevýhodu terénu z těchto směrů. 

   Stavební vývoj hradu Louzek lze shrnout celkem do třech fází. V prvopočátku byl hrad jednoduchým a nepříliš rozlehlým šlechtickým sídlem, kdy jeho kvalita jako pevnosti a obytného sídla v této první fázi se nepředpokládá na vyšší úrovni. Pravděpodobně se jednalo o jednoduší objekt s obvodovou kamennou hradbou, s věží blíže neurčené podoby a s předpokladem obytného paláce na jižní straně, který pravděpodobně byl alespoň z části dřevěné konstrukce. V průběhu druhé a třetí fáze výstavby hradu, během 14. století, byla zesílena věž a byly přebudován původní dřevěný hradní palác na zděný a výrazně rozšířeny obytné prostory hradu jako celek. Tyto přestavby byly prováděny v tzv. době Lucemburské (*), kdy klidné poměry v zemích koruny české dávali soudobým stavitelům při přestavbě hradu více volnosti při zkvalitnění obytných částí hradu, na úkor pevnostních a vojenských prvků. V konečné podobě byl Louzek výrazně více reprezentačním hradem pro své majitele, hradem šlechtickým menšího typu. 

   V současné době jsou pozůstatky hradu poměrně málo rozsáhlé a kromě dochovaných zbytků zdiva věže a malé části hradního paláce nelze v prostoru zříceniny nalézt další výraznější pozůstatky zástavby hradu. Nadále pouze je možné spatřit téměř na první pohled nerozeznatelné základy hradeb na ojedinělých místech a mírné „terénní nerovnosti“ na místech kdysi vytesaných příkopů ve skalním podloží a dnes z části již zavalených. Prostor zříceniny je dost zarostlý bujnou vegetací a lze se v ní pohybovat jenom obtížně po místech náznaků pěšin.