Úsek 139: Pašovice, Hladná n.Vlt.

Úsek 139, Pašovice - Hladná nad Vltavou (Doubrava)

Úsek lehkého opevnění r.1938, u města Týn nad Vltavou, na pravém břehu Vltavy.

(odkaz na rozsáhlejší fotogalerii opevnění u Týna n. Vlt. , Pašovic a Hladné je na konci tohoto článku)

Úsek lehkého opevnění, č. 139, navazoval po proudu řeky Vltavy na Vltavotýnské předmostí (viz. článek ZDE). Pod osadou Neznašov, která byla součástí tohoto levobřežního předmostí, obrana přecházela přes řeku, na pravý břeh Vltavy pod Týnem n. Vlt. a dále vedoucí po jejím proudu přes Pašovice až na Hladnou. Na pravém břehu samotném byla stavěna téměř celá Vltavská obranné linie podél středního toku řeky Vltavy.

   Pevnostní linie pod Týnem, na úseku 139, byla plánována od dubna 1938. Byla vyprojektována na vyvýšeném břehu řeky podél jejího tehdy přirozeného toku. Objekty tohoto úseku se měly nacházet pod dnešními osadami Pašovice, Hladná a dále směrem po proudu řeky až na Píseckou Smoleč. Jejich konečný počet v úseku č.139, byl dubnu 1938, po průzkumu terénu, určen na 41 stanovišť pevnůstek lehkého opevnění. Po vypsaném výběrovém řízení, byla z několika nabízejících se firem vybrána stavební firma Ant. Kubíček z Č. Budějovic. Zemní a výkopové práce byly u prvních pevnůstek započaty ještě na jaře 1938, kdy se začalo s výstavbou od přechodu obrany přes řeku (přechod od Neznašova z levého břehu na pravý břeh u Pašovic) a dále směrem po proudu řeky. Samotné rychlé tempo výstavy a betonáže bylo v plném proudu na přelomu července a srpna, avšak po následujících srpnových rozsáhlých povodních bylo vše dočasně zastaveno, protože většina míst staveniště, ať již realizovaných nebo plánovaných, byla zatopena. Z důvodu těchto rozsáhlých povodní se do konce září 1938 podařilo kompletně nebo z větší části vybetonovat pouze 15 pevnůstek a dalších sedm jich bylo v počáteční fázi výstavby (betonové základní desky nebo pouze zemní výkopy). Stejně jako u Vltavotýnského předmostí,  i zde bojová hodnota relativně ještě čerstvě vybetonovaných pevnůstek byla nízká, v případném válečném konfliktu v říjnu 1938. Snad s vyjímkou prvně betonovaných pevnůstek v červnu toho roku. Nízká pevnost plně nevyzrálé betonáže s ohledem na odolnost proti dělostřeleckým zbraním a případný velmi stížený pobyt pro osádku pevnůstky v čerstvě dokončeném řopíku z toho nevyjímaje. Tento pevnostní úsek měl dále pokračovat od Doubravy n. Vlt. podél řeky dále na Píseckou Smoleč, kde by navazoval na další pevnostní linii (úsek č.137) v té době dokončené, ktera vedla přes Olešnou a Temešvár. Vzhledem ke zpoždění stavebních prací způsobené povodněmi (v létě 1938) a z důvodu zastavení prací v důsledku Mnichovké dohody se více jak 15 již zmíněných pevnůstek (z plánovaných 41) vybetonovat nepodařilo. Od Hladné dále podél proudu řeky k Písecké Smolči se ve výstavbě úseku č.139 již dále nepokračovalo.

   Podobně jako osud téměř veškerého opevnění v protektorátu, i zde jej stihl stejný osud zničení německou armádou. Během léta r.1939 bylo výbušninami odstřeleno 13 vybetonovaných pevnůstek a zbývající dvě ponechány a zabetonovány z důvodu jejich bezprostřední blízkosti u obydlených domů. První z nich se dodnes nachází pod obcí Pašovice a druhá je dodnes možno k vidění pod malou osadou Hladná, nedaleko Doubravy n. Vlt. Mimo objektu u dnes již zaniklé osady Pardovice, proti proudu nad Týnem n. Vlt., jsou tyto dvě na celém Vltavotýnsku jediné dochované a dodnes zabetonované. Řopíky, pod Pašovicemi a na Hladné, jsou v současnosti přístupné jen výjmečně. V době své výstavby měla hladina řeky Vltavy pouze svůj přirozený tok a všechny objekty byly v r.1938 bezpečně vysoko nad řekou. To se změnilo koncem 50. let, kdy bylo dokončeno vodní dílo Orlík a původní hladinu zvedlo mnohonásobně výše. Obě bezprostředně blízké obydlí byla zbořena aby ustoupila hladině Orlické přehrady a dnes již neexistují. Dochované řopíky jsou neustále částečně nebo úplně zaplavovány a „suchou nohou“ je možné se k nim dostat jen výjmečně, při upuštění a poklesu hladiny přehradní nádrže. Navíc jsou jejich interiéry dodnes stále zabetonované. Do pašovické pevnůstky je možné se dostat pouze do malé vstupní chodbičky a dalšímu postupu brání navršený beton z r.1939. Úplně nepřístupná je pevnůstka na Hladné, kdy přístupný není ani vstupní prostor, který je dodnes zcela zazděn a předpokládá se, že interiér tohoto hladenského řopíku je také zabetonován. Stopy po ostaních 13 objektech úplně zmizely nebo jsou velmi nepatrné a většinou často skované pod vysokou hladinou přehradní nádrže.

Výkladová fotogalerie lehkého pevnostního objektu na Hladné, na odkazu ZDE. 

Výkladová fotogalerie lehkého pevnostního objektu u Pašovic, na odkazu ZDE.

Výkladová fotogalerie úseku 144, Vltavotýnské předmostí, na odkazu ZDE. 

Článek o úseku 144, Vltavotýnské předmostí, na odkazu ZDE. 

Výkladová fotogalerie lehkého pevnostního objektu u Pardovic, na odkazu ZDE.

Další fotogalerie možno nalézt na odkazech ZDE.