Vznik ČSR

Vznik Československa

aneb republika rodící se také krví a olovem.

  Vznik Československé republiky 28. října 1918 navazoval na historický český stát na území Čech a Moravy z období středověku. Mimo toho byl ztotožněn i s českým národním obrozením z 19. století. Přímo však vznik nového státu umožnila 1. světová válka, resp. válkou značně vyčerpané a na pokraji kolapsu se ocitnuvší Rakousko-Uhersko. V důsledku svého mnohonárodnostního složení, tragické hospodářské situace a faktické neudržitelnosti svrchované moci nad zeměmi rakouského císařství se Rakousko-Uhersko na podzim r.1918 rozpadlo na mnoho nových státních útvarů. Jedním z nich byla i nově vzniklá Československá republika skládající se z Čech, Moravy, Slovenska, části Slezska, později připojené části Těšínska a Zakarpatské Ukrajiny. Republika vzniklá mimo jiné i na válečných polích první světové války a konfliktech těsně po jejím skončení.

   O tom co vzniku ČSR v r.1918 předcházelo pojednávájí jiné samostatné články na těchto stránkách. Jaké byly první měsíce a roky republiky, resp. z hlediska vojenského, je nastíněno zde. Mimo politických aktivit zahraničního i domácího českého odboje velmi výrazně napomohly také vzniklé československé legie. Tyto vojenské útvary vznikly převážně z řad zajatých rakousko-uherských vojáků většinou české nebo slovenské národnosti (v malé míře i rusínské), kteří takto dobrovolně bojovali na straně dohodových vojsk. Jejich existence a postupně narůstající nezanedbatelný počet legionářů v zahraničí (Francie, Itálie a Rusko) během válečných let byla silným argumentem při prosazování ustanovení budoucího státu u dohodových velmocí.

  Po vyhlášení nezávislosti (28. října 1918) musel nový československý stát obsadit nebo přímo bojovými akcemi dobýt území, které si nárokoval. Většinou se tyto první čs. jednotky skládaly z čerstvě navrátivších legionářů z války. Došlo k vojenskému obsazení rozsáhlých pohraničních území s většinovým německým obyvatelstvem. Vyslání čs. bojových jednotek do těchto oblastí české kotliny (oblasti později známé jako Sudety) se z větší části obešlo bez vážnějších bojových střetnutí s místní německou menšinou, ale s jejím výrazným a radikálním nesouhlasem se vznikem ČSR. Vyjímkou, kdy došlo k obětem na životech z řad sudetského obyvatelstva, byl 4. březen 1919, kdy v tento den současně proběhly v několika sudetských městech rozsáhlé demonstrace jeho obyvatelstva proti novému státu. Po ozbrojeném zakročení nově vzniklé čs. armády zůstalo ležet na ulicích několik desítek mrtvých. Vznik Československa byl krvavější a komplikovanější na jižním a východním Slovensku, a také v oblasti Těšínska. Ve slovenských oblastech došlo k několika měsíčním tvrdým bojovým střetům s Maďarskem, resp. se vznikajícími jednotkami nového maďarského státu. V období od listopadu 1918 do srpna 1919 došlo k poměrně rozsáhlým válečným akcím na východním a jižním Slovensku, kde čs. legie postupně vytlačily maďarské jednotky z rozsáhlých oblastí a k méně rozsáhlým vojenským střetům s polskými jednotkami došlo ve Spišském kraji. S dalším krátkým, ale poměrně krvavým konfliktem se nový stát musel vypořádat na slezském Těšínsku. K této tzv. "Sedmidenní" válce v oblasti Těšína, kde byly polské jednotky během jednoho týdne vytlačeny čs. armádou, došlo v lednu r.1919. Později část obsazeného těšínského kraje muselo Československo vyklidit na základě vzájemné dohody z Paříže (3. března 1919), ale jeho jihozápadní část, v této krátké válce získaná, byla nově vzniklé ČSR mezinárodně uznána a ponechána. Na získaném těšínském území se nacházela bohatá ložiska černého uhlí a významná železniční trať spojující tuto část Slezska s východním Slovenskem. Nelze pominout i velký význam jako průmyslové oblasti. Polsko nakonec velmi nerado na územní uspořádání v oblasti Těšína přistoupilo pod tlakem Francie a V.Británie. Tento sedmidenní vojenský konflikt Československa s nově vzniklým Polskem zanechal na budoucích vzájemných vztazích obou států výrazný stín. Stín, který se později v r.1938 projevil výrazným způsobem v podobě výhrůžek vojenského vystoupení polského státu po boku hitlerovského Německa při nátlaku na čs. vládu a prezidenta Beneše. Nebylo tomu jinak i v případě Maďarska, které svedlo s čs. jednotkami v prvních měsících existence ČSR dost tvrdé a rozsáhlé boje o jižní a východní Slovensko (také o Zakarpatské oblasti). I v tomto případě vojenský konflikt (z období do listopadu 1918 do srpna 1919) po následujících 20 let dal vznik výraznému napětí mezi Maďarskem a Československem. Toto napětí vyvrcholilo (stejně jako u Polska) nátlakem na ČSR, v době těsně před konferencí v Mnichově, po boku Německa. Vyplývala z toho skutečnost, že v případě napadení ČSR, v říjnu r.1938, by se k německé armádě připojily přinejmenším z části armády polské a maďarské. Při vypuknutí války by pravděpodobně Polsko usilovalo o obsazení čs. Těšínska a příhraničí severně od Spiše na Slovensku. Maďarsko by se snažilo o vojenské akce na jižním a východním Slovensku a pravděpodobně i v části Zakarpatské Ukrajiny. Tento starý problém, který vznikl již během prvních let po vzniku státu při vojenských střetech s Maďarskem a Polskem, se koncem září 1938 projevil jako důsledek těchto 20 let starých konfliktů. Spíše to zkomplikovalo vojenskou situaci československé armády při případné obraně státu r.1938, ale nebylo to politickou příčinou krize jako takové. Prostě díky Mnichovu se Poláci a Maďaři jen přiživili po boku Hitlera na rozebrání čs. pohraničí a vzali si to, co si nárokovali po první světové válce. Nárokovali si to, co tehdy v prohraných bojích ztratili.