Historie hradu

 Rozsáhlá zřícenina v podhůří Šumavy 7 km od městečka Bavorov. Svojí rozlohou jeden z největších hradů v Čechách. 

   Za vznik, či za první krok ke vzniku hradu, lze považovat rok 1355, kdy český král Karel IV. vydal rožumberským bratřím Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janovi povolení k výstavbě hradu, jako správního centra zdejší části rožumberského panství, které bylo jinak dosti vzdálené od hlavních držav toho mocného šlechtického rodu. Od českého krále bylo vydání povolení k založení hradu oceněním za jejich službu při korunovačním tažení do Říma, kam Karla IV. doprovázeli. Pravděpodobně stavba hradu samotného pokračovala bez větších problémů a první purkrabí na hradě byl jmenován r. 1357, ještě za jeho probíhající výstavby, kdy pravděpodobně na zbudování hradu měl dohlížet. Dokončení hradu bylo zřejmě provedeno někdy mezi lety 1364 – 1367. Vzhledem k rozsáhlosti a pevnosti hradu byl Helfenburk stavěn jako nejen správní centrum panství, ale taktéž i jeho vojenský účel jako pevnosti byl propacován. V později známém konfliktu českého krále Václava IV. s pražským arcibiskupem a částí české šlechty, byl hrad v letech 1384 – 1387 dočasným útočištěm pro pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, který tím získal tento „azyl“ u Jindřicha z Rožumberka, jenž byl také jedním ze vzdorujích významných českých šlechticů proti králi Václavu IV. Za politické krize a rozporů v dobách pohusitských a zejména za vlády Jiřího z Poděbrad, se rožumberští majitelé Helfenburku dostali do konfliktu s tímto zemským správcem a později českým králem. Avšak přilehlá okolní města a oblasti, které nespadali pod helfenburkské panství stály na straně Jiřího z Poděbrad a přestože hrad nikdy nebyl přímo ohrožen, či obležen jejími vojsky, okolí hradu a celé panství bylo značně zpleněno a poničeno. I na základě těchto okolností byl hrad a celé helfenburkské panství r. 1475 prodáno do vlastnictví Janovi ze Švanberka. V jeho rukou však dlouho nepobyl a o dva roky později se opět mění majitel a hradní sídlo bylo prodáno Václavu Vlčkovi z Čenova, který jej měl ve vlastnictví v letech 1477 - 1484. 

   Za vlastnictví tohoto šlechtice a především významného válečníka doznal Helfenburk výrazných změn. Václav Vlček z Čenova učinil z hradu silnou vojenskou základnu. Byl příznivcem Vladislava II. Jagelonského na českém trůně a vojensky jej podporoval při taženích proti příznivcům uherského krále Matyáše Korvína. Za správy Václava Vlčka byly na hradě provedeny jeho nemalé přestavby, upevňující vojenský význam hradu jako pevnosti, došlo k rozšíření hradu a ještě výraznějšímu zesílení pevnostních prvků, do té doby již i tak mohutné. Z válečných zkušeností a znalostí pana Václava vyplývala jeho aktivní vojenská činnost v oblasti, kdy z Helfenburku podnikal výpady přes hranice do Rakouska, jenž jako příhraniční oblast s ním sousedilo a nebo již výše zmíněná podpora tažení proti uherskému králi. Neméně se k důvodům k přestavbě hradu také přidalo dlouhodobé nepřátelství s Rožumberky. Právě tato poslední zmíněná okolnost byla důvodem, že hrad r. 1484 prodal štýrskému šlechtici Jindřichu Pryšenkovi ze Štetenberka a jeho bratrovi. Noví majitelé však celou hotovost na koupi Helfenburku neměli a tak se z tohoto důvodu dlužně zavázali u kdysi prvních majitelů – Rožumberků, a dali koupené hradní sídlo v zástavu. Syn štýrského majitele Jindřicha, hrabě Oldřich z Hardeku, se vlastnictví hradu r. 1503 vzdal, Rožumberky byl z hradu vyplacen, a tak novými pány na hradě a jeho přilehlém panství byly opět Rožumberkové. 

   Od návratů Rožumberků pomalu nastával úpadek hradního sídla. Vojenská podstata jako pevnosti přestala být využívána. Zmenšila se hradní posádka a hrad se spíše stával administrativním centrem panství pod vedením purkrabího, který zastával již pouze funkci úředníka. Definitivní uzavření hradu nastalo pravděpodobně někdy po roce 1580, kdy za posledních Rožumberků bylo vystavěno zámecké sídlo Kratochvíle, u Netolic, kam se také přestěhovala administrativa panství. Přichází r. 1593, kdy již pustý hrad, město Bavorov a přilehlé vesnice, prodává Petr Vok z Rožumberka městu Prachatice a hrad již jako opuštěný byl pomalu rozebírán obyvateli z okolí na stavební účely. Po českém stavovském povstání, Helfenburk, v rámci konfiskace přešel do rukou Eggenberků a posledními šlechtickými majiteli již zříceniny hradu se stali Schwarzenberkové a to do r.1922. Od roku 1928 je Helfenburk ve vlastnictví státu a po zásadních památkových opravách r. 1936 je zpřístupněn veřejnosti, včetně r. 1977 opravené hradní věže zpřístupněné jako rozhledna.