Historie hradu

   Hrad Pořešín byl pravděpodobně založen na počátku 14. století Bavorem III. ze Strakonic, avšak přesnější zmínka o době vzniku hradu není známa. Prvním či snad jedním z prvních purkrabí na hradě, před r. 1312, byl Jan z Vracova a lze to odvodit z dochovaných písemností, kdy r. 1312 je uveden Příbek z Pořešína jako zástupce výše zmíněného purkrabího Jana z Vracova. Stavitelé hradu, páni ze Strakonic, neměli hrad v držení dlouho a někdy v období kolem r. 1315 vyměnil pan Bavor ze Strakonic hrad Pořešín s pány z Vítějovic za jejich rodový hrad Vítějovice a tím si hrady "prohodili". Tímto se noví majitelé Pořešína, páni z Vítějovic (bratři Vernéř, Racek a Přibík), se stali předky pozdějších pánů z Pořešína. Potomci původních výše zmíněných Vítějovických pánů se již nazývali „páni z Pořešína ( bratři Markvart, Přibík a Ješek z Pořešína), ale byli zároveň i posledními pány, kteří nesli v názvu rodu přídomek „z Pořešína“. Větev těchto pánů bez potomků na Pořešíně vymřela před r.1423 a následně hrad připadl králi Zikmundovi, který r. 1434 převedl hrad do vlastnictví Oldřicha z Rožmberka, jenž dal hrad rozbořit (*) údajně z obavy aby nepadl do rukou husitských bojovníků a nebyl tak jejich útočištěm. Jako dodatek k poměrné krátké historii hradu lze již jenom dodat, že další písemná zmínka o hradu pochází z r. 1541, kdy je bývalé hradní sídlo uváděno již jako pusté.

   Zřícenina hradu se nachází asi na 50 metrů vysoké vyvýšenině nad řekou Malší. Asi 10 km severovýchodně od města Kaplice a v blízkosti stejnojmenné obce Pořešín. Svojí architekturou stavby a provedením byl hrad v dobách svého vzniku a rozkvětu nezvyklým typem hradu pro oblast nejen jižních Čech, ale většiny českých zemí. Spíše se více podobal hradům stavějících se na počátku 14. století v dolním Rakousku, na Moravě a ve Slezku. Pro tento fakt mluví především to, že byl opevněn vnější (plášťovou) obvodovou hradbou oválného charakteru daleko více typické pro zmíněné oblasti.

   V původní podobě po svém vzniku byl hrad Pořešín menším a jednodušším hradem spíše menšího rozlohy. Z té doby byla prokázána existence pouze jednoho předhradí, odděleného jedním příkopem od hradního jádra. Pořešín byl z počátku hradem bezvěžového typu, menší rozlohy s hradním palácem nepříliš složitého dvouprostorového stavebního provedení. Tento obytný palác sloužil mimo obytné funkce zároveň jako hlavní obranný objekt hradu. V počátečních letech se jednalo o sídlo typické pro možnosti méně majetných šlechticů a nebo charakteristické pro jednoduší sídla správců menších správních celků. Pravděpodobně po smrti zakladatele hradu, pana Markvarta, byl hrad rozšířen a více opevněn. Především k jednomu původnímu předhradí přibylo další předhradí. Obě tyto vnější hradní pásma vždy byly oddělené mezi sebou příkopem, stejně jako samotný vnitřní hrad byl oddělen od těchto předhradí také. Na samotné hraně vnějšího obvodu hradu, jako součást 1. předhradí, vznikla při rozsáhlé přestavbě hradu nová hradní věž. Paradoxně po stavebním rozšíření a zpevnění celého hradu Pořešín již pouze ve svém významu stagnoval. A to přesto, že tento hrad byl po přestavbě poměrně mohutným a rozsáhlým hradním sídlem. Na základě výzkumů se soudí, že Pořešín nebyl nikdy obléhán či dobýván. Dnes se z celého hradu zachovali výrazné zbytky a fragmenty hradu, ale vzhledem s porovnáním s mohutností Pořešína v době jeho největšího stavebního rozkvětu nejsou pozůstatky do dnešní doby nijak výrazně rozsáhlé, byť ne zanedbatelné. Výrazněji se dochovali pouze pozůstatky hradního paláce, z kterého zůstaly zachovány 3 stěny do výšky prvního patra s dochovanými zbytky krbu. Dochovala se v dobrém stavu brána jako vstup do druhého předhradí a výrazné zbytky zdiva budov v hradním jádře, které byly přistavěny během přestavby hradu, kdy došlo k výraznému rozšíření Pořešína. Nad řekou Malší, na severní straně, jsou výrazně patrné také zbytky mohutné plášťové hradby, která byla zpevněna kamennými pylíři. Snad nakonec lze jenom doplnit, že místo hradní studny, či hradní cisterny na Pořešíně nebylo identifikováno.  

*    Oldřich s Rožmberka takto nechal zbořit vícero hradů ve svém vlastnictví v dobách husitských válek, v článku již zmíněné obavě před jejich dobytím husitskými válečníky a následně aby se tyto hrady nestaly opěrnými válečnými body Husitů, proti kterým Rožumberkové radikálně a tvrdě bojovali v dobách husitských nepokojů. Ale spíše rozboření jak Pořešína, tak jiných hradů ve vlastnictví Rožumberků v 1. polovině 15. století, mělo pravděpodobněji pragmatičtější důvod a to ten, že panství Rožumberků byly v dané době slučováno do větších celků (zřejmě z ekonomických důvodů). Tímto jednotlivé menší hradní objekty ztratili účel správního sídla zaniklého menšího správního celku, či jako objekt vojenského a obraného charakteru. Tedy spíše důvody ekonomické, spojené s náklady na správu panství, byly pravděpodobně příčinou zániku nejen Pořešína. Hrozba obsazení husity mohla být druhořadá, tím ovšem i toto nelze pomíjet jako důvod k případné demolici hradu. Pro zánik Pořešína z příčiny nepotřebnosti jako správního centra mluví i skutečnost, že Oldřich z Rožumerka přebírá Pořešín r. 1434, kdy byl radikální proud husitského hnutí výrazně na ústupu a po bitvě u Lipan ztratil zásadní politický a vojenský vliv jak v Čechách jako celku, tak i na jihu Čech, tudíž vojenská husitská hrozba již nemusela být významná a nemusela být hlavním  důvodem ke zboření Pořešína.