Historie hradu

 Nevýrazné pozůstatky středně velkého hradu, nad říčkou Blanicí, asi 4 km od šumavského horského vrcholu Libínské sedlo a 13 km od města Prachatice. 

   Založení hradu Hus, nedaleko Prachatic, se datuje do roku 1341 a to na základě povolení krále Jana Lucemburského, který toto povolení vydal pánům z Janovic, kteří již měli v té době ve vlastnictví Vimperské panství. Jméno hradu je odvozeno od názvu místa, kde byl postaven - "Na Husi". Důvodem k výstavbě hradu bylo střežení středověké obchodní trasy "Zlatá stezka" vedoucí přes Šumavu a podmínkou výstavby a existence hradu byla případná otevřenost pro panovníka českých zemí. 

  Prvním významnějším šlechticem na hradě byl Mikuláš z Pístného, který byl významným zakladatelem husitského hnutí v Čechách, neméně významným představitelem radikálního proudu vyznavačů kalicha za husitských válek a také významný husitský hejtman. Avšak v době předcházející počátku husitských válek byl hrad krátce neúspěšně obléhán tlupou tzv. lapků, neboli družinou loupeživých zemanů (*). Zřejmě málo je známá skutečnost, že Mikuláš z Pístného byl prvním ze čtyř táborských hejtmanů z počátku husitské historie města Tábor a v tomto období byl jemu podřízen i později velmi známý husitský hejtman Jan Žižka z Trocnova. Po smrti Mikuláše přechází hrad Hus do vlastnictví Jana Smilka z Kremže, který byl v otevřeném nepřátelství s Oldřichem z Rožumberka. Nepřátelství bylo dlouhodobé a po zrádném dopadení Jana Smilka pánem z Rožumberka byl na 8 let na krumlovském hradě Jan uvězněn a poté roku 1447 popraven. Po dopadení a uvěznění Jana Smilníka nastalo na hradě Hus a v přilehlém panství bezvládí, kterého využil loupeživý rytíř Habart Lopata z Hrádku, který na svoji stranu získal hradní posádku a z Husu se stalo obávané loupežnické sídlo, ze kterého byly podnikány loupeživé nájezdy do okolí a teorizován přilehlý kraj. Poté co zločin a útlak přesáhl únosnou míru, a to i na tehdy neklidné a liberální poměry, byl hrad v únoru 1441 obležen vojskem zemské hotovosti a po více jak půlročním obléhání se hrad 8. září vzdal obléhatelům, za podmínky svobodného odchodu Habarta a posádky hradu. Jeho poslední pán, loupežník Habart Lopata dožil svůj život v Č. Budějovicích. Ukončením obléhání se končí i pouze stoletá existence hradu, protože vzápětí byl hrad doslova do základů rozbořen. 

   Do dnešní doby se na místě jeho existence dochovali pouze nevýrazné fragmenty obvodových hradeb, nepatrné zbytky základů hradního paláce a jediného výraznějšího pozůstatku hradu - několik metrů vysoký zbytek brány v jižní části hradu. Místo zříceniny hradu je hustě zalesněno a poslední zbytky zdiva se v lesním porostu z větší vzdálenosti lidskému oku ztrácejí. Na základě výzkumů se odhaduje, že byl hrad Hus středně velkým hradem. Sestával se ze dvou částí. Z opevněného předhradí, či jej možno nazvat dolním hradem. Toto předhradí bylo od samotného jádra hradu (druhá - severní část hradu) odděleno vylámaným příkopem ve skále. Již zmíněnou druhou částí bylo samotné hradní jádro hradu Hus na severu. Z dnešních z téměř neznatelných pozůstatků hradu je možné pouze spekulovat o konečné tehdejší podobě. Jedna z mála věcí, kterou lze z výzkumů odvodit podle většinových názorů je, že vstup byl do hradního komplexu z jihu přes opevněné podhradí a dále přes vytesaný příkop do hradního jádra. Pozůstatek vstupní brány do dolního hradu se zachoval dodnes a je to již výše zmíněný jediný větší fragment zříceniny (viz. fotogalerie), resp. boční nosná část vstupní brány.