Historie hradu

Zřícenina hradu, nacházející se asi 10 km severozápadně od města Tábor. V blízkosti velkého zpustlého statku zvaný „Starý zámek“ a čnící nad rozlehlým Starozámeckým rybníkem. 

    Založení hradu Borotín není přesně známo a tak vycházeje z první písemné zmínky o něm, z r. 1356, je uváděn jako zakladatel hradu Vítek z Borotína, člen mocného šlechtického rodu Vítkovců, konkrétně Landštejnské větve Vítkovců. Ve vlastnictví toho rodu bylo hradní sídlo 90 let a posledním z jeho vítkovských vlastníků byl pan Mikuláš z Landštejna a Borotína, který jako poslední Vítkovec na hradě pobýval. Tento dlouholetý vyznavač kalicha, táborský hejtman a po většinu doby husitských válek stojící na straně husitského hnutí, přešel na počátku r. 1434 na stranu Panské Jednoty jako zástupce umírněných husitů. V důsledku této změny svého politického postoje byl hrad obléhán téhož roku táborským vojskem husitských radikálů pod vedením hejtmana Prokopa Holého. Přes rozsáhlé ostřelování hradu táborským vojskem a intenzivní obléhání byl Borotín jeho posádkou obhájen a obléhání úspěšně přečkal. Tím ve své podstatě prokázal svůj účel jako vojenské pevnosti, u jehož vzniku a stavby hradu byl na vojenský a pevnostní prvek kladen velký důraz. Ukončit neúspěšné obléhání Borotína pravděpodobně donutila Prokopa Holého vyostřující se politická situace v Čechách a následně odtáhl s vojskem směrem k Plzni. I po tomto neúpěšném obléhání Plzně směřovalo táborské vojsko k osudové bitvě u Lipan, kde nepřímo mělo předtím nedokončené obléhání Borotína pro Prokopa Holého tragický epilog(*). 

    Mikuláš z Borotína, v důsledku zhoršující se hospodářské situace svého panství, prodal Borotín r. 1446 Janu Malovcovi z Pacova. Jeho rodoví následovníci drželi hrad do počátku 17. stol. a během této doby hrad doznal výrazných stavebních změn a rozsáhlé přestavby. Další nový majitel byl na hrad uveden r. 1613, kdy se hrad dostal do držení pána Kryštofa Vojkovského z Milhostic. Tragédii hradu a jeho poměrně rychlý konec, jinak nemalého a rozhodně významného hradu ve své oblasti, přivedli jeho synové, kteří se připojili k českému stavovskému povstání a po jeho porážce byl hrad obsazen císařskými vojsky, vypálen a výrazně poničen. Avšak hrad jako celek byl i poté zachován. Jako součást konfiskace po stavovském povstání přešel Borotín do vlastnictví paní Polyxeny z Lobkovic a hradní sídlo bylo připojeno k Jistebnickému panství. Nová majitelka však k obnovení Borotína nepřistoupila a ponechala jej svému osudu. Po další staletí hrad zůstal opuštěn, avšak i jako zřícenina hradu byla celkem kompaktním v celé svojí rozloze. To se změnilo r. 1840, kdy došlo k rozebrání zdiva a kamene jako stavebního materiálu, jeho následnému odvezení a v důsledku toho více jak polovina hradu zmizela navždy. I přesto však do dnešních dnů je Borotín svými výraznými a masivními pozůstatky dominantou okolí a jistě se nabízí představa jak jeho mohutnost v původní podobě dávala za pravdu o jeho rozsáhlosti a pevnosti. 

     Stavební vývoj hradu Borotín lze obtížně charakterizovat jelikož z jeho původní podoby se do dnešních dob téměř nic nezachovalo. Nejistota, dle odborníků, vyplývá ze zcela zaniklých částí hradu (celá severní polovina) a nebo po rozsáhlých přestavbách zaniklé původní rysy Borotina na místě dnešních trosek (jižní část a k němu přilehlé části jihozápadní a jihovýchodní). Stavební vývoj se předpokládá ve třech fázích, kdy pomine-li se samotný vznik hradu a jeho prvotní podobu (kolem poloviny 14. stol.), která je považována za první fázi stavebního vývoje hradu Borotín, tak prvním zásadním stavebním změnám došlo někdy v druhé pol. 15 stol. Na konečné dnešní podobě, co se týče architektonické podoby hradu měla podíl poslední etapa změn proběhnuvší někdy na počátku 16. stol. Pouze se odhaduje, že půdorys původního borotínského hradu byl polygonální (vícehranný). Jeho přesný rozsah, zejména v severní části, není vůbec znám. Přístup do původního hradu byl pravděpodobně veden dnes zcela beze stopy zaniklou východní branou, která byla chráněna hranolovou věží z níž nezůstaly dochovány žádné pozůstatky. Pozice této původní brány se předpokládá v místech severněji od dnešního dochovaného vstupu. Ze severní strany byla byla chráněna válcovou věží, dnes také zcela zaniklou. Předpoklad o původním hradním obytném paláci je, že měl podobu dvouprostorové stavby, avšak svým rozsahem výrazně menším oproti dnešním dochovaným troskám těchto částí hradu na jižní straně (nad rybníkem), které vznikly později. Při první rozsáhlé přestavbě Borotína, někdy v druhé polovině 15. stol., byly vystavěny a výrazně zesíleny obranné prvky hradu. Změn doznal již výše zmíněný vstup do hradu, kdy původní východní brána byla zcela zbořena a nová vystavěna jižněji od ní. Nová brána byla chráněna vybudovanými dělostřeleckými postaveními. Na její ochranu byla vystavěna válcová věž k ní přiléhající a po většině obvodu hradu byl do skály vylámán hradní příkop předtím neexistující. Posledními stavebními změnami prošlo borotínské hradiště někdy na počátku 16. století, kdy provedené změny výrazně upřednostnili obytný účel hradu pro zvýšení komfortu bydlení. Byly vystavěny oba dnes známé rozsáhlé hradní paláce (východní a západní) a pravděpodobně v této době bylo upraveno i přízemní palácové patro, kde dnes jsou k vidění zachovalé klenuté stropy, jakožto jediná část hradu dochovaná se stropní konstrukcí. 

    Do dnešních dnů se dochovala zejména jižní polovina hradu přilehající ke starozámeckému rybníku. Severní polovina téměř celá zmizela a to pravděpodobně následkem rozebráním kamene jako stavebního materiálu, r.1840, kdy toto rozebírání hradu bylo velmi rozsáhlé a pro dochované pozůstatky hradu značně devastující.