Typ A

Čs. opevnění 1935-1938 » Lehké opevnění vz.37 » Typ A

 

 

Československé lehké opevnění vz.37, TYP A

 
   Nejčastěji stavěný typ čs. lehkého opevnění, v letech 1937-1938. Typ nejvíce rozšířený na pohraničních a vnitrozemských pevnostních pásmech v Čechách, na Moravě, na jižním Slovensku a jižní části tehdejší československé Zakarpadské Ukrajiny. U tohoto základního typu (A) se vycházelo z menší zranitelnosti palbou nepřítele, kdy železobetonem zcela vyplněná čelní stěna k nepříteli přivrácena, byla masivní silné konstrukce. Především však byla výchozí odlišnost v systému palby obránců do bočních směrů. Tato nejčastěji stavěná pevnůstka (odhadem zhruba 80% opevnění vz.37) byla založena na palbě dvou zbraní kulometného typu. Po jednom kulometu v každé ze dvou střeleckých místností. Ocelolitinové pancéřové střílny byly samozřejmostí (jako u téměř všech dalších typů vz.37) a střílny samotné zvenku byly kryty proti nepřátelské dělostřelecké palbě ze středo-bočních směrů. Krytí zajišťovalo tzv. "Ucho", neboli prodloužená a zaoblená čelní stěna mimo samotné jádro objektu (viz. ilustrační půdorysné nákresy níže). 
 
   Osádku typu A tvořilo 7 mužů. Celková velikost pevnůstky s ohledem na velmi malý vnitřní samotný prostor to nebyl pro obránce uvnitř žádný komfort. Téměř zní neuvěřitelně že osádka 7 mužů se tísnila v prostoru asi 8 metrů čtverečních, a to včetně zbraní, včetně zásob munice, základního nářadí, základních protichemických prostředků a minimální zásoby vody. Mimo toho všeho svůj prostor z těch 8 metrů zabíral i ruční ventilátor a dovnitř zasunuté periskopy. Těžko si lze představit, že by osádka v takto těsných prostorech by za boje vydržela déle než 24 hodin v uzavřeném objektu. O několika dnech pobytu v interiéru asi nelze uvažovat. Jinak řečeno, místo tam bylo tolik, že obránci mohli stát téměř jen na místě nebo stěží se posadit. Tento základní typ A byl v předválečném osazení posádkou nejpočetnější (dále méně stavěný typ B). Typy C a D se mimo jiné lišily pouze jednou kulometnou zbraní a z toho vyplývající menší počet obránců.
 
  Tyto pevnůstky v základním provedení o dvou zbraních střílejících do boků, byly stavěny v na sebe souvisle navazující "v lajně", v dohledové vzdálenosti 100-400 metrů od sebe. Výjmečně ve vzdálenostech menších (viz. oblast Soumarský Most) nebo naopak větších. V oblastech nejvíce potencionálně ohrožených, strategických a nezalesněných úsecích byly stavěny dvě až tři tyto "lajny" neboli obrané linie za sebou. Myšleno skutečně vystavěných dvě a více linií za sebou do konce září 1938. Bojovou účinnost velmi zvyšovalo šachovnicové uspořádání pevnůstek v několika sledech stavěných za sebou. Plánování výstavby více linií lehkého opevnění, naskládaných za sebou, bylo samozřejmé pro mnoho úseků v pohraničí a někde i ve vnitrozemí, ale někde se to nestihlo takto hustě vystavět, na jiných úsecích ano. Jednotlivé sledy za sebou, na jednom úseku, byly z velké většiny složeny z tohoto typu (A) a celé tyto "lajny" pevnůstek byly od sebe vzdáleny v pouhých několika stovkách metrů. Tyto silně a hustě opevněné úseky (šachovnicové umístěný sledů) dodnes najdete na jižní Moravě, na severu Moravy, na Opavsku nebo v jiných částech na severu a jihu dnešní ČR.
  

   System ventilace, periskopového pozorování okolí, použité pancéřové střílny a vchodová střílna mají skoro všechny typy lehkého opevnění vz.37 společné. Ostatní typy ( B, D a E) se liší počtem zbraní, orintací střelby a velikostí osádky.

 

   Popis dalších typů na těchto stránkách bude vycházet z toho výchozího popisu typu A. Pro ilustraci doložen nákresy půdorysů a doloženy fotografiemi. Velmi vzacně stavěný typ C, který byl velmi zjednodušené konstrukce, zatím není součástí stránek.

 

 

 

 

 

 

 

Popis nákresu: na tomto schématu půdorysu je patrný celkový tvar pevnůstky, struktura jejího interiéru, úhly palebných vějířů z obou bočních střílen a orientace čelní stěny proti útoku nepřítele, který by směřoval v případě tohoto ilustračního schématu směrem od shora dolů. Na totožném schématu půdorysu níže jsou barevně zvýrazněny jednotlivé části a jejich popis. Zde je znázorněn typ A, tzv. 180, kde číslovka je hodnota sevření úhlu svírající okraje čelní stěny, tedy v tomto případě úhel 180°.  běžně použité sevření úhlů bylo různé (např. 120 140, 160, ... 240.).  Různé úhly u jednotlivých objektů byly projektovány na místě, při plánování výstavby jednotlivých pevnůstek. Záleželo na tvaru terénu a na směru navazujících sousedních objektů v obranné linii.

 

 

 

 

 

 

Popis nákresu: nákres výše je shodný s předchozím a je doplněn barevně zvýrazněnými jednotlivými částmi objektu a jejich popisy. Tento typ lehkého opevnění vz.37 (typ A) je výchozí na této části stránek pro popsání a nastínění smyslu principu pevnostní obrany čs. lehkého opevnění nového vzoru (vz.37). Ostatní typy tohoto opevnění, na této části stránek, při projektování r.1937 vycházely z tohoto "Áčka" konstrukcí jako celku. Liší se jen počtem vojáků osádky, počtem střílen a jejich orientací.

 

 

 

 

 

Popis fotografie: fotografie ze současnosti. Na snímku do současné doby zachovaný objekt lehkého opevnění. Pevnůstka je opuštěna, ponechána zubu času a neudržována. Zachována v podobě z poválečné reaktivace. Fotografie pořízena u Zátoně na Šumavě. Takovýchto opuštěných, často volně přístupných a nerekonstruovaných objektů lehkého opevnění, je možné nalézt v současnosti po celé ČR odhadem kolem tří tisíc. U této pevnůstky jsou patrné také záhozy týlových stěn, které byly navršené až v poválečném období, při reaktivaci lehkého opevnění na jihu a západě republiky.

 

 

 

 

 

Popis fotografie: snímek interiéru řopíku typu A, ze současné doby. Typický opuštěný a "vyrabovaný" dojem na člověka zanechají úplně prázdné prostory zachovaného, ale opuštěného lehkého opevnění po celém území bývalého Československa. Uvnitř se často nenachází nic z toho co šlo odmontovat nebo nebylo zabetonováno. Občas se stává, že člověk nalezne chatrné pozůstatky lapačů zplodin, držáky jiz chybějícího ventilátoru nebo někdy i orezlou vnitřní periskopovou trubici. Tento snímek je pořízen nedaleko městečka Chvalšiny, na Šumavě. Na stěnách se nedochovala původní vnitřní výdřeva a stěny jsou vybílené od poválečné reaktivace. Takto s vybílenými stěnami jsou opuštěné řopíky k vidění na celé jižní Moravě, v jižních a západních Čechách. Ve zbytku bývalé ČSR mají dochované pevnůstky interiéry většinou ještě v původním stavu, kde uvnitř není doslova vůbec nic (viz. fotogalerie oblasti Opava na těchto stránkách).

 

 

 

 

 

Popis fotografie: pevnůstka lehkého opevnění typu A zničena při likvidaci výbušninami v r.1939. Likvidace byla prováděna německou armádou po obsazení zbytku Čech a Moravy. Takto ničené bylo pouze opevnění na území protektorátu. V pohraničních oblastech bylo zachováno. Na snímku pořízeném v současnosti nedaleko Mladošovic na Českobudějovicku jsou vidět masivní betonové ruiny tak jak zůstaly po samotném odstřelu. Takto zničeno v troskách nebo úplně beze stopy zahlazeno bylo veškeré předválečné opevnění ve vnitrozemí Čech. Až na vzácné vyjímky. "hromady" takovýchto masivních betonových fragmentů najdete na mnoha místech v řadě za sebou, vzdálené několik set metrů od sebe. Pevnůstky byly německou armádou odstřelovány v celých řadách, jedna po druhé.